Založit webové stránky nebo eShop

Historie plemene + MDR 1

MDR-1 DEFEKT
U BÍLÝCH ŠVÝCARSKÝCH OVČÁKŮ

MDR  Multidrug resistance gene, gen odolný k některým lékům (mnohačetná léková rezistence)

    Některá plemena, mezi něž se bohužel přidal také bílý švýcarský ovčák, jsou citlivá na určité léky. Tato citlivost je způsobena mutací genu MDR1.
Proto  se může tato citlivost dotknout také Vás, jako majitele BŠO.

    Postižení bílých švýcarských ovčáků tímto MDR1 defektem bylo objeveno teprve nedávno.
První výsledky MDR1 u bílého švýcarského ovčáka byly publikovány v roce 2006 a od počátku roku 2007 se bílý švýcarský ovčák cíleně testuje na MDR1 defekt.
Boj proti této genové mutaci je teprve v počátcích, ale naštěstí postižení BŠO je v relativně malém rozsahu a většina psů je bez tohoto defektu, avšak vyskytují se již přenašeči (+/-) i psi s kompletním defektem (-/-).

    Veterinární klinika při veterinární universitě v Gießenu (Veterinärmedizinischen Universität Gießen) zveřejnila přehled u nich testovaných plemen na MDR1. U bílého ovčáka uvádí 76,2 % nepostižených jedinců - +/+ (normální), 21,5% tzv. přenašečů - +/- ( normální/mutace), a 2,2% postižených -/- (mutace/ mutace).
Při porovnání s koliemi, kde je uvedeno 43,1 % přenašečů (+/-) a 33 % postižených tímto defektem ( -/-) je postižení bílého švýcarského ovčáka opravdu relativně malé.

Proto je nyní nutno zasáhnout, dříve než se MDR1 u BŠO stane velkým problémem.

K ČEMU MŮŽE DOJÍT
    Někteří bílí švýcarští ovčáci mohou trpět přecitlivělostí na podání některých druhů léků.
Problém lékové přecitlivělosti se váže ke genetické změně v multidrug- Resistant genu (MDR1). Jedním z úkolů genu MDR1 je tvorba proteinu nazvaného P - glykoprotein (P gp). Tento protein umožňuje odstranit z mozku do krve některé toxiny a léky. Postižený pes postrádá funkční P – glykoprotein a tím pádem dojde k hromadění toxinů v mozku, následně dochází k abnormální neurologické reakci. Mutace tohoto genu je autozomálně recesivní. Postižený pes (extra přecitlivělý na léky), má obě alely genu zmutované. Ale pouze přítomnost jedné zmutované alely zvyšuje přecitlivělost na určité léky u postižených psů.
Neurologickými příznaky může být porucha koordinace a pohybu, deprese, spavost, slinění, zvracení, svalový třes, dechový útlum, při vyšších dávkách může dojít k úmrtí psa.

    Mezi tyto léky patří např. antiparazitikum (proti parazitům) Ivermectin, Salamectin, Moxitectin, antiemetikum (proti zvracení) Ondansetron, antidiarrhoikum (proti průjmu) Loperamid , antibiotikum Erythromycin , imunsupresivum (potlačení imunity) Cyclosporin A, cytostatikum (při terapii u nádorů) Doxorubicin, Vincristin ; Dioxinu, glykosidu působící na srdce a řady dalších.

PROČ TOMU TAK JE
MDRl zprostředkovává v buňkách aktivní proces, pomocí něhož buňky mohou vyloučit různé látky.MDRl je gen, kódující protein P-glykoproteid. Tento protein funguje jako „pumpa" a aktivně transportuje léky z cílových buněk, a tím snižuje jejich účinnost.
Exprese MDRl je největší ve tkáních nejvíce vystavených účinkům toxických látek, jako jsou játra, plíce, střevo a ledviny, v menší míře u varlat a v placentě.

    Dědičnost defektu je recesivní. MDR1 genotyp každého jedince se skládá z kombinace otcovské (+ nebo -) a mateřské (+ nebo -) genetické informace. Defektem jsou postiženi pouze jedinci, kteří vlohu zdědí od obou rodičů. Při krytí obdrží štěně vždy příslušný gen od otce a od matky. Každý pes má 2 MDR- 1- geny.
Proto jsou pro dědičnost tři možnosti: MDR1.
Označují se jako (mutant/ mutant)  -/- a vlohu pro defekt předávají všem svým potomkům.
Jedinci ( normal/mutant) +/- jsou klinicky zdraví, ale mohou přenášet defekt na potomky. Záleží také na genotypu druhého rodiče.
Psi s normálním genotypem se označují normal/ normal ) +/+ a žádný jejich potomek nebude postižen defektem.

 

Normal/normal pes 

Normal/mutant* pes

Mutant/mutant pes

Normal/normal   fena

 

100% Normal/normal 
(+/+) štěňata

Normal/ normal (+/+)nebo štěňata
Normal/ mutant (+/-)

100% Normal/mutant
(+/-) štěňata

Normal/mutant* fena

 

Normal/normal (+/+) nebo štěňata
Normal/ mutant(+/-)

Všechny kombinace
štěňat
 

Normal/mutant
(+/-)nebo štěňata
Mutant/ mutant (-/-)

Mutant/ mutant  fena

 

100% Normal/mutant
(+/-) štěňata

Normal/mutant
(+/-) nebo štěňata
Mutant/ mutant (-/-)

100% Mutant/ mutant
(-/-) štěňata

*normal/mutant je stejný jako mutant/normal a "heterozygot"

CO Z TOHO VYPLÝVÁ
    Znalost zdravotního stavu vašeho psa, bude pomáhat veterináři k vhodnému ošetření a bude pomáhat chovatelům odstranit toto onemocnění v jejich pokrevních příbuznostech.
Při výběru vhodného rodičovského páru vybírat pokud možno normální jedince, kteří poškozený gen nezdědili (+/+), nebo normální jedince (+/+) s přenašeči, nositeli poškozeného genu (+/- ), velmi obezřetně spojení dvou přenašečů, nositelů poškozeného genu (+/-).

    V některých zemích např. ve Švýcarsku a Německu zasáhlo testování na defekt MDR1 do výběru vhodných rodičovských párů. Ve Švýcarsku není umožněno krytí mezi rodiči  -/- s -/- a -/- s -/+, v Německu je povoleno +/- s +/-.
    Chovatele z mnoha zemí (např. Švýcarska, Německa, Francie, Holandska, Dánska, Švédska, Španělska, Belgie, Finska, Rakouska, Polska, celý klub na Slovensku a v poslední době ojedinělých chovatelů z Čech) nenechalo toto zjištění lhostejné a nechali své psy na defekt MDR1 testovat. Lze tím předejít nemoci, vyžadující někdy dosti dlouhý nemocniční pobyt nebo dokonce úmrtí psa.

    Některé výsledky naleznete na těchto stránkách http://www.mdr1-defekt.de/  (Z dostupných informací vím,
že statistika u bílých švýcarských ovčáků, není objektivní, neboť chovatelé a majitelé BŠO zde uvádějí převážně jedince s +/+, což je pro informovanost velká škoda.)

„Bubák“ v podobě DKK psy nezabíjí, psy postižené defektem MDR1 může.

JAK NA TO
Jediný způsob jak rozeznat jestli je pes postižený a má mutantní MDR1 gen je nechat psa geneticky testovat.
Pro psa nepředstavuje genetický test žádné nebezpečí, stačí k němu pouze malý vzorek krve. (na některých klinikách stačí i vzorek slin)
Dědičné založení zvířete se v průběhu jeho života nemění, takže je možné provést genetický test jen jednou za život.
Pokud chcete mít jistotu, a záleží Vám za zdraví vašeho psa a kvalitě odchovů, můžete nechat svého psa otestovat.
Provádět genetické testy smí pouze schválený institut např. v ČR Genomia s.r.o. , dále Giessen.Uni Kassel, Laboklin aj.

Každý chovatel a majitel BŠO  ,ne klub, je zodpovědný za zdraví svých psů a odchovů.

    Účelem tohoto článku je informovat o tomto defektu, ne vyvolávat paniku mezi majiteli bílých švýcarských ovčáků. Odborné informace naleznete na mnoha webových stránkách.

Zdroj: webové stránky, konzultace s veterinárními lékaři

http://www.awca.net/drug.htm ; http://www.vetmed.wsu.edu/depts%2DVCPL/ 

 

HISTORIE PLEMENE

Do roku 1879

    Bílá barva ovčáckých psů není dnešní novinkou, ale naopak je to původní prastaré zbarvení. Již starořímský statkář a spisovatel Columella (kolem 40 n. l.) žádal, aby pastýřští a ovčáčtí psi měli bílé zbarvení, aby je pastýři za soumraku nemohli zaměnit s vlky, kteří vpadli do stáda.

1879 -1968


    První němečtí ovčáci, kteří se objevili na výstavách byli bílí. Byl to zejména pes Greif narozený 1879 v majetku barona von Knigge, který ho vystavoval v letech 1882 -1887 v Hannoveru. Jelikož Greif měl vzpřímené uši (což bylo v té době vzácností ) byl použit k dalšímu chovu. A tak se stalo že Greifova vlkošedá dcera Lene vrhla 1. ledna 1895 slavného psa Hektora Linkshreina, který byl jako první zapsán do plemenné knihy německých ovčáků. Tohoto psa později koupil Max von Stephanitze a přejmenoval ho na Horanda von Grafrath (takováto přejmenování v té době byla běžná). Pro nás je důležité, že zakladatel moderního chovu německých ovčáků měl bílého dědečka a v prvních 15-ti letech čistokrevného chovu německých ovčáků z třiceti psů určených k chovu vzešlo 18 bílých potomků.
    Bílí psi se zalíbili zejména rodu Habsburků, kteří je počali chovat a také císařský rod Hohenzollernů vlastnil tyto psy, kteří se hodili k bílým róbám dam a lipicánským koním. Na přelomu století pobývala na návštěvě u Habsburků mladá američanka Anne Tracy. Byla psy nadšená a rozhodla se je chovat. Přivezla do Ameriky několik bílých i barevných psů a v roce 1913 založila v Americe klub německých ovčáků. K velké popularitě tohoto plemene hodně přispěly filmy s RinTin-Tinem a později mezi první a druhou světovou válkou to byl film Bílý stín, ve kterém hrál hlavní roli bílý ovčák. Jak v Americe, tak v Kanadě se začali chovat zvlášť bílí a zvlášť barevní ovčáci. Bílé linie byly tak známé a populární, že docházelo i k vývozům, zejména do Austrálie, Portorika a Mexika. Ovšem situace v Evropě nebyla pro bílé příznivě nakloněna. Chov bílých ovčáků začal pozbývat na vážnosti a počaly se na něho svádět všechny problémy v chovu. Po druhé světové válce byli bílí na výstavách důsledně diskvalifikováni. Chovatelé se za ně styděli a utráceli je hned po narození. V roce 1968 byla bílá barva vyňata ze standardu a uznána jako nepřípustná pro zbarvení německého ovčáka. Krátce nato také Amerika přistoupila na tuto úpravu standardu a bílí nemohli být nadále chováni. Američtí chovatelé bílých německých ovčáků se však nedali, založili své vlastní kluby a spolky a chovali tyto psy dál a vedli si své plemenné knihy.

1970-1992


    V roce 1970 přivezla paní Agáta Burch z Ameriky do švýcarska bílého německého ovčáka jménem Lobo. Lobo se narodil 5. 3. 1966, tedy ještě před tím než AKC uzavřel svou plemennou knihu bílým německým ovčákům. Měl tudíž uznávaný průkaz původu a byl zapsán do švýcarské plemenné knihy s poznámkou - zakázán k chovu. Lobo White Burch (tak se jmenoval) byl prvním bílým psem, který se po dlouhých letech vrátil zpět do rodné Evropy. Paní Burch byla nadšená chovatelka psů a se svým Lobem složila řadu zkoušek a to i těch nejvyšších stupňů. O rok později ještě přivezla z Anglie fenu White Lilac of Blinkbonny. Protože pes i fena byli kvalitní jak v exteriéru tak v povaze, rozhodla se použít je k chovu . 19. 4. 1973 se narodili tři psy a jedna fena. Ovšem zápis do plemenné knihy jim byl odepřen. Vrh byl zapsán do dodatkového registru. Paní Agáta ještě importovala fenu z Kalifornie (White Beauty) a odchovala dva vrhy. Poté se odstěhovala zpět do Ameriky. Jejím pokračovatelem byl ve švýcarsku pan Kurt Kron, v Německu Martin Faustmann a zanedlouho i řada dalších chovatelů po celé Evropě. V 80tých až 90tých bylo založeno mnoho spolků a klubů bílého ovčáka a mnoho dalších psů bylo importováno z Ameriky a Kanady. Dnes už těžko zjistíme, kdo plemeno poprvé nazval americko - kanadský bílý ovčák (v Americe se až do uznání plemene jmenoval německý ovčák bílé barvy) ale název se ujal a používal se až do konce roku 2002 kdy bylo plemeno předběžně mezinárodně uznáno jako BERGER BLANC SUISSE (bílý švýcarský ovčák).

Informace převzaty ze stránek klubu bílého ovčáka

 

STANDARD PLEMENE

 

Standard č. 347 / 18.12. 2002 / D

Bílý švýcarský ovčák

(Berger Blanc Suisse)

Země původu: Švýcarsko

Datum publikace platného původního standardu: 26.11. 2002

Využití: rodinný a společenský pes, vysloveně milující děti, pozorný hlídač, přátelský a učenlivý pracovní pes.

Klasifikace FCI: Skupina 1 – ovčácká, pastevecká a honácká plemena ( s výjimkou švýcarských salašnických psů) Sekce 1 – ovčáci ( bez zkoušky z výkonu )

Krátký historický přehled: Z bílých ovčáků se v Kanadě a Americe postupně vyvinulo samostatné plemeno. Na počátku 70. let byli první jedinci tohoto plemene importováni do Švýcarska. Za praotce plemene ve Švýcarsku lze považovat amerického psa „Lobo“, který se narodil 5. 3.1966. Jedinci ze spojení tohoto psa registrovaného ve Švýcarsku a dalších importovaných jedinců z USA a Kanady se postupně rozšířili po celé Evropě, kde dnes žijí v hojném počtu. Jejich čistokrevný chov trvá již řadu generací. Od června 1991 jsou vedeni jako nové plemeno v příloze plemenné knihy Švýcarska (SHSB).

Celkový vzhled: silný, dobře osvalený, středně velký, s postavenýma ušima, s patrovou srstí nebo s dlouhou patrovou srstí, bílý ovčácký pes obdélníkového formátu se středně těžkou kostrou, elegantní a harmonické postavy.

Důležité proporce:

  • mírně dlouhý formát, poměr délky trupu ( od vrcholu ramenního kloubu k sedacímu hrbolu ) ke kohoutkové výšce je 12:10
  • vzdálenost od stopu ke špičce nosní houby je nepatrně větší než od stopu k týlnímu hrbolku

Chování/Povaha: temperamentní, bez nervozity, pozorná a ostražitá, k cizím někdy poněkud zdrženlivá, nikdy ne bázlivá nebo agresivní.

 

HLAVA: silná, suchá a jemně modelovaná, ladící s tělem. Při pohledu shora a ze strany klínovitá. Horní linie mozkovny a tlamy jsou rovnoběžné.

Mozkovna:

Lebka: jen málo klenutá, se znatelnou rýhou uprostřed

Stop: nepatrně vyjádřený, ale zřetelný

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nosní houba: středně veliká, černý pigment je žádoucí. Lze tolerovat světlejší skvrny na čenichu nebo zesvětlalou nosní houbu.

Tlama: silná a v poměru k mozkovně přiměřeně dlouhá, nosní hřbet a dolní linie tlamy jsou rovné, k čenichu se lehce zužující

Pysky: suché, dobře přilehlé, pokud možno celé černé

Čelisti/zuby: silný a úplný nůžkový skus. Zuby musí být v čelisti postaveny kolmo.

Oči: středně velké, mandlového tvaru, lehce šikmo vsazené. Barva hnědá až tmavě hnědá. Víčka dobře přilehlá, černé okraje víček jsou žádostí.

Uši : vysoko nasazené, nesené dobře vzpřímené, rovnoběžně.Ušní boltce směřují kupředu , trojúhelníkovitého tvaru, nahoře lehce zaoblené.

KRK: středně dlouhý, dobře osvalený , harmonicky navazující na trup. Bez laloku. Elegantně klenutá šíje plynule, bez přerušení, přechází od přiměřeně vysoko nesené hlavy ke kohoutku.

TĚLO: silné, dobře osvalené, středně dlouhé

Kohoutek: zdůrazněný

Hřbet: rovný, pevný

Bedra:silně osvalená

Záď: dlouhá, středně široká, k ocasu lehce spadající,

Hrudník: nepříliš široký, hluboký (cca půlka kohoutkové výšky), sahající až k loktům, oválný, sahající daleko dozadu za hrudní koš. Výrazné předhrudí.

Břicho a slabiny: napnuté, štíhlé slabiny. Břišní linie lehce vtažená.

OCAS: hustě osrstěný, šavlovitý, ke špičce se zužující. Spíše nízko nasazený, sahající minimálně k hlezennímu kloubu. V klidu visí nebo je v dolní třetině lehce zahnutý. Za pohybu nesený výše, ale nikdy nad hřbetní linií.

KONČETINY: silné, šlachovité , středně těžké.

Hrudní končetiny: při pohledu zepředu jsou rovné, lehce jen přiměřeně šíroce postavené, při pohledu ze strany dobře zaúhlené.

Plece: dlouhé s šikmo posazenou, dobře zaúhlenou lopatkou. Celé plece jsou dobře osvaleny.

Nadloktí: dostatečně dlouhé, silně osvalené

Loket: dobře přilehlý k tělu

Předloktí: dlouhé, rovné, šlachovité

Nadprstí: pevné, mírně prohnuté

PÁNEVNÍ KONČETINY: při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné, postoj není příliš široký , ze strany dobře zaúhlené.

Stehno: středně dlouhé, dobře osvalené

Bérec: středně dlouhý, šikmý s pevnou kostí, dobře osvalený

Hlezno: silné, dobře úhlené

Nárt: středně dlouhý, rovný, šlachovitý, paspárky musí být odstraněny ( kromě zemí, kde je jejich odstraňování zakázáno).

Tlapy: oválné, pevné, stabilní, vzadu o něco delší než vpředu. Prsty sevřené a dobře klenuté. Pevné, odolné, černé polštářky tlap, tmavé drápy jsou předností.

POHYB: rytmický průběh pohybu, pohyb stejnoměrný, plynulý a vytrvalý. Hrudní končetiny dosahují daleko dopředu, silný posuv zezadu, klus prostorný a lehký.

KUŽE: bez faldů, tmavě pigmentovaná

OSRSTĚNÍ: středně dlouhá, hustá a dobře přilehlá patrová srst nebo dlouhá patrová srst, bohatá podsada krytá silnými, rovnými pesíky. Krátká srst je na tlamě, obličejové části hlavy a přední části běhů.Na šíji a zadní straně běhů je srst poněkud delší. Lehce zvlněná, tvrdá srst je přípustná.

BARVA: bílá

VELIKOST A HMOTNOST:

  kohoutková výška hmotnost
PSY 60 – 66 cm 30 – 40 kg
FENY 55 – 61 cm 25 – 35 kg

Pokud je zvíře harmonické, malá odchylka (nahoru, dolů) není vyloučena.

Chyby: každá odchylka od standardu je považována za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm odchylky.

LEHKÉ VADY:

  • slabé divoké zbarvení (slabé nažloutlé nebo tříslové odstíny) na špičkách uší, hřbetě a horní straně ocasu
  • úbytek pigmentu na čenichu tvořící skvrny, na pyscích a nebo víčkách

TĚŽKÉ VADY:

  • zjevné vady postavy, příliš krátký rámec těla (kvadratický formát)
  • nedostatečně vyjádřený pohlavní výraz
  • chybějící více než 2× P1 ( na M3 se nebere zřetel)
  • svěšené, klopené, zalomené ucho
  • silně spáditá hřbetní linie
  • zatočený ocas, zalomený ocas, ocas vychýlený do strany, háček
  • jemná, hedvábná krycí srst, vlnitá, kudrnatá, otevřená srst, vysloveně dlouhá srst bez podsady
  • výrazné divoké zbarvení (výrazné nažloutlé nebo tříslové zbarvení) na uších , hřbetě, horní straně ocasu

VYŘAZUJÍCÍ VADY:

  • bojácnost nebo agresivita
  • jedno nebo obě oči modré, vystouplé oči
  • entropium, ektropium
  • předkus, podkus, zkřížený skus
  • úplná depigmentace čenichu, pysků a nebo očních víček
  • úplná depigmentace kůže a polštářků
  • albinismus

Poznámka: psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.

TOPlist